Naši malí kuchtíci

Nejmladší holčičky a chlapečci si dnes dopoledne pochutnali na výborném čaji. Tentokrát ale nepocházel z kuchyně našich táborových kuchtíků, ale celý si ho připravily děti. Jak se tak říká, nejlépe chutná to, co si člověk sám uvaří. S pomocí vedoucích si nejprve vyzkoušely nasbírat dříví a rozdělat oheň. Po té následovalo vzdělávací okénko, kdy se holky a kluci naučily rozeznávat různé druhy květinek, bylinek a rostlinek. Celé dopoledne dětem zpestřilo setkání s nejrůznějšími lesními zvířaty. Všichni jsme si vaření čaje moc užily a nikdo se nemohl rozhodnout, jestli lépe chutnal ten meduňkovo-kopřivový nebo malinový.
 

Oddíl 910 dnes odehrál hru jménem Zeměměřičská expedice.

Oddíl se rozdělil na dva týmy, které se vydaly na průzkum, každý svým směrem podle zadaného azimutu. Cílem bylo prozkoumat co nejvíce terénu během 120 minut, které děti musely odhadnout. Expedice se měla celou dobu držet daného směru bez pomoci kompasu či jiných přístrojů. V cestě jim stálo mnoho překážek. Více se dozvíte z deníků jednotlivých týmů. Zápisník II. skupina Přešli jsme potok a pokračujeme do svahu. Stále stoupáme … Pokračujeme po svahu směr skála. Určitě jdeme špatně. Je cca 10:55. Otáčíme se a jdeme zpátky. Nikdo neumřel. (Zatím).
 
 
Zápisník I. skupina 1. Den (30 minut) Vešli jsme do divočiny. Jak jsme se dostávali hlouběji do lesů, byli jsme více než naštvaní z toho, že po cestě nebyly pouze velké, ale i malé a pichlavé stromky, které nám cestu ztížily i tím, že se oplotily (pozn. Vedoucího: Byla tam ohrada.) a ti odvážnější z nás se nevzdali a neobešli tuto zrádnou překážku!(pozn. Vedoucího: Někteří přelezli ohradu, jiní ji obešli) Bylo to opravdu přežití SKORO JAKO HUNGER GAMES, akorát lidé versus fauna a flora. Někteří si roztrhly kalhoty přímo na zadku, ale jiní si například zlomily nehty! Patrik stále hlasitě mluví, tudíž musíme s úsměvem na tváři a slzami v očích pokračovat dál, aby se unavil a my vyhráli nejen hru, ale také klid (od PATRIKOVÝCH řečí). 2. Den (1 hodina) VRACÍME SE (TŘEZALKA – BYLINA – NESPAVOST) Patirk stále může mluvit, když jsme se dokázali zvednout na nohy po dopsání kapitoly 1. a došli na konec lesa, nevěděli jsme, jestli to je dobře nebo ne. Po spatření nekonečně rozlehlého pole, které bylo plné hrášku a jetele (kde jsem měla chuť hledat čtyřlístky – naději), jsme naději neztratili a šli dál. Dlouho jsme se brodili a zkoušeli jsme i běhat, ovšem to nešlo Nejhořší je, že největší zlo nás mělo teprve potkat: !LEPIVÉ KULIČKY!, dokonce i Pája žadonila o repelent „Antilepivé koule“. Přelezli jsme ohradu, nápomocné nám byly dvě břízy, a byli bychom na to bývali pyšní, kdyby se za 3 minuty nelezlo zpátky (dochází čas). 3. Den Patrik zemře? Navrátili jsme se stejnou cestou přes hrášky. Pája nás zdržovala něčím jako např. první pomoc, dýchání z úst do úst, masáž srdce nebo stabilizační poloha. To jsme taky zrovna nedali na 100%, ale kdybychom naše síly spojili, dokázali bychom možná ošetřit Patrikovo poškrábané koleno, popálené nohy od kopřiv a vůbec poradit si v takto závažných situacích. Zbytek cesty jsme buďto stopovali naše předešle cesty a hledali 1 kg kámen & 20 cm klacík. Vše jsme nakonec přežili. … OTÁZKOU JE, JESTLI VE ZDRAVÍ Autor: Zuzka Hrochová
 
 

Opět cestujeme časem

 
Naši vědci nás povolali k další zkoušce stroje času. Tentokrát jsme se přenesli do roku 1338 do doby Karla IV. A koho jsme zde nepotkali? Opravdu mezi nás zavítal sám hrabě lucemburský, markrabě moravský, král český, král římsko-německý, král italský, král burgundský, císař římský Karel IV. Svěřil se nám se svým trápením, se srdce bolem. Velice miluje Blaženku ze statku, která je hodná, pracovitá a krásná, ale otec ho nutí do svatby z rozumu s nafoukanou francouzskou princeznou Markétou Blankou z Valois. Vůbec chudák nevěděl co má dělat, a tak nás požádal o pomoc s výběrem nevěsty.
 
Má si vzít Blaženku, kterou miluje, nebo Blanku, kterou mu nutí otec? Hlasování bylo velice vyrovnané. Pouze o 3 hlasy vyhrála Blanka. Karel nebyl nadšený z naší volby, ale akceptoval jí. Hezky jsme se oblékli a v 18:00 se shromáždili u oltáře netrpělivě vyhlížejíce ženicha a nevěstu. Nevěsta byla krásná. Po obřadu nás čekala společná hostina a první novomanželský tanec. Samozřejmě nechybělo ani házení kyticí. A pak vypukla obrovská párty. Tančili jsme, zpívali jsme a do postýlek jsme ulehali s bolavými nožičkami.